Sedmašedesátiletá Alena V. žije ve třípokojovém bytě se svou dcerou Anetou a ročními dvojčaty Julinkou a Jasmínkou. Po rozchodu s partnerem se Aneta přestěhovala zpět k matce, která jí poskytla střechu nad hlavou a potřebnou podporu. Aneta platí nájem a energie, zatímco Alena se stará o vnučky, což Anetě umožňuje pracovat a šetřit na vlastní bydlení.
Hranice velkorysosti
„Holky hlídám téměř každý večer a přes den, když je potřeba,“ píše paní Alena ve svém dopise. Situace se však vyhrotila, když Alena oznámila, že plánuje odjet na dovolenou. Aneta na to reagovala hystericky, plakala a prosila matku, aby zůstala doma, protože nemá nikoho jiného, kdo by pohlídal děti. Navíc nechtěla platit za chůvu.
Potřeba odpočinku
„Vnučky miluji, ráda je hlídám, ale teď už pohár přetekl,“ svěřuje se Alena. Vyjádřila potřebu si odpočinout a získat klid, což vedlo k napětí a hádce s dcerou. Alena se cítí být zneužívána a přetěžována, což je situace, která by mohla mít negativní dopady na její zdraví a pohodu.
Rada pro Alenu
Alenin příběh je ukázkou toho, jak důležité je udržovat rovnováhu mezi pomocí rodině a vlastními potřebami. Babička by neměla být považována za samozřejmou a bezplatnou chůvu. Je důležité, aby se obě strany domluvily na jasných hranicích a aby byla pomoc babičky oceněna a respektována. Alena má plné právo si vzít dovolenou a odpočinout si, aniž by se cítila provinile.
Závěr
Být dobrou babičkou neznamená obětovat vlastní pohodu a zdraví. Alena by měla pokračovat v plánování své dovolené, aby si mohla odpočinout. Aneta by měla respektovat matčiny potřeby a snažit se najít alternativní řešení pro hlídání dětí během její nepřítomnosti. Společně by měly pracovat na tom, aby našly vyvážený přístup, který bude vyhovovat oběma stranám.